Informace o uživateli

Hlas

Jméno: Isabell The Queen Of Pain (královna bolesti)

Přezdívka: Iss

Druh: Čistokrevná vlčice a také bývalá Alfa (byla padlým andělem, dokud se neprojevilo její prokletí)

Pohlaví: Vlčice 

Patron: Orel

Magie:
-Vzplanutí/Bolest: Z Isabell se stala v minulosti královna bolesti, to se však změnilo. Její magie byla z větší části pohlcena kvůli jejímu prokletí a byla upravena na vzplanutí a přivolávání bolesti druhým. Iss může sama vzplanout a tak se její srst, maso a kůže promění v popel a zbyde pouze kostra. Oheň však nikomu neublíží, je to jen součást její proměny. Stále je Iss schopna pouze svou krví rozežrat těla druhých takovým způdobem, že z nich nezbyde ani chloupek, ale už to nedělá tak ráda jako dříve. Nemyslete si však, že ji šílenství opustilo. Je na tom ještě hůře než předtím...Její prokletí jí také dalo dočasnou nesmrtelnost, ale neberte to jako až příliš velkou výhodu, pokud Iss nenaštvete nebo nezaujmete natolik, aby se vám věnovala, žádné nebezpečí vám nehrozí..
-Regenerace

Rodina:
•Matka: Irael (anděl) už není na tomto světě
•Otec: Belial (démon) odešel s matkou
•Sourozenci: Nightmare (posedlý démon) zmizel
•Partner: Silver (anděl) zemřel
•Vlčata: Hope, Ange, Diabolos, Pain (andělé a démoni) zemřeli všichni

Schopnosti:

•Chytrost: 3%
•Síla: 8%
•Rychlost: 3%
•Výdrž: 3%
•Lov: 3%

Povaha:
Hah!.. opravdu chcete znát mou povahu? To vám to podle mého jména a druhu ještě nedocvaklo?
Inu dobrá, alespoň budete mít o mé osobě lepší představu.
Jsem dosti sarkastická a nevyhýbám se žádné rvačce. Řídím se zákony života i smrti. Toužím po spravedlnosti dle svých představ a získání větší moci nad zkaženými vlky, jejichž duše už by dávno měla požírat stařešina smrt..
Oplácím ranu ranou, pohrdání pohrdáním, odsouzení odsouzením – a k tomu štědře přidané úroky z úroků. Oko za oko, zub za zub, vždy čtyřnásobně, stonásobně!
Musím se stát pro protivníka zosobením hrůzy, a až mi půjde z cesty, bude o něco moudřejší a bude mít o čem přemítat. Tak si získám respekt mezi všemi stavy a můj duch – můj nesmrtelný duch – bude žít, ne v nějakém nedosažitelném ráji, ale v hlavách a tělech těch, jejichž respekt jsem si získala.

Minulost:
Bílý zářící měsíc se houpal na tmavě modré obloze a svými paprsky osvětloval rudě zbarvené jezero.
Nebudu vám popisovat své narození, část života a seznámení se svým partnerem, to by bylo příliš nudné. Raději si poslechněte co mě tak moc změnilo..
Jedné temné noci se mi narodila čtyři vlčata. Byla jsem Alfou silné smečky, vlastnili jsme obrovské území a tak život nebyl těžký. Já a můj partner jsme byli skvělí vůdci a ti co se nás pokusili okrást o zvěř byli krutě potrestáni. Opravdu byl život krásný, ale jednoho dne se objevila neznámá smečka plná démonů ovládajících silné magie. Bylo jich příliš, a my na ně nestačili. Někteří uprchli, někteří zemřeli a zbytek zmizel neznámo kam…Já, můj partner a dvě vlčata která přežila, jsme byli na útěku před krutou smrtí. Z vlčat přežil pouze Pain a Diabolos, mé malé krásné vlčice byly zavražděny…Uprchli jsme do hor, kde noci i dny byly chladné a tiché, jako hluboké jámy ze kterých nebyla cesta ven. Pomalu jsme umírali hlady. Po třech dnech druhého života zemřel můj partner i zbylá vlčata..
Nechtěla jsem je opustit, ale nebylo na výběr. Odešla jsem tam, kde dříve žila celá má smečka, a z toho co jsem tam našla, jsem tak trošičku víc zešílela…Desítky vlčích těl ve stádiu rozkladu. Všichni byli prolezlí červy, a mezi nimi ležela i má matka a otec. Několik dní jsem se tam zdržovala. Cítila jsem příšernou bolest, a to ne jen na těle, ale i v srdci. Několik dní pláče nahradily týdny smíchu. Z bolesti se stal ten nejkrásnější pocit na světě a má duše zčernala..

O necelé dva roky později..

Má existence už pro mě přestávala mít smysl. Bloudila jsem nekonečnou krajinou a hledala něco k snědku. Neuspěšně...Už mě to nebavilo. Má křídla se rozpadala na popel, doslova. Netušila jsem co se dělo. Na černé srsti se mi tvořily bílé fleky, jakobych ztrácela barvu. Dlouhé, temné noci bez jediné chvíle odpočinku, prázdný žaludek a suché hrdlo se na mě začínaly podepisovat. Vypadala jsem jako mrtvola. Ležela jsem ve starém medvědím doupěti bez známek života, bylo to zvláštní. Umírat jen tak, zničeho nic...Ne, mýlila jsem se. Nebylo to umírání, bylo to mé prokletí. Když jsem se stala padlým andělem, dostala jsem k tomu takový malý dáreček. Heh, proto tak nenávidím bohy. Celé dva měsíce jsem se měnila a další dva týdny hořela zaživa. Byla to bolest jakou jsem ještě nikdy nezažila...Stala se ze mě ještě větší zrůda než jsem do té doby byla. Přišla jsem o všechny emoce a většinu šťastných vzpomínek. Pamatuji si, že jsem byla přijata do smečky, že jsem sama bývalou alfou a pamatuji si svou rodinu a jaký osud ji potkal...Ta trocha lítosti co ve mě dřive byla, byla spálena mými plameny. Mou mysl zaplnili démoni a jejich šepot. Nespím, nejím, nepiju, nestárnu, mám však stále hlad, žízeň a jsem unavená jako nikdo jiný. Nemohu nalézt klid, dokud tak neřeknou samotní bohové...Pochybuji však, že se to někdy stane.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------