Travnatá pláň 

Jeden krok, další a další. Každý den to takhle bylo. Probudila jsem se, někoho zabila, nejedla se, napila se, procházela krajinou, kterou jsem nyní znala na vzpaměť a když jsem už nemohla dál, šla jsem spát. Má existence už neměla žádný smysl. Proč žít? Co je na žití vůbec dobrého? Sklonila jsem hlavu a dále střídala jednu nohu za druhou. Snažila jsem se najít Alfa vlka, který by mohl být silný natolik, aby mi vzal život, ale nebylo tu po něm ani stopy. Sedla jsem si do vysoké trávy a mlčky se rozhlížela po okolí. Byli tu zvláštní tvorové. Zaslechla jsem, že jim někdo říkal 'Silbly' a tak jsem je také začala nazývat. Zakroutila jsem hlavou a vydala že sebe hlasité zavytí.